Včera jsem měla zajímavý rozhovor s islanďanem a došla mi jedna podstatná věc. Už tu nějakou dobu jsem a přemýšlela jsem o tom, jaké to asi je tady žít. Napadali mě samé klady (krásné prostředí, laskavý i když trošku zvláštní lidé, pocit bezpečí apod), asi ta největší nevýhoda je počasí a život v zimě, která trvá neskutečně dlouho. Ale když žijete na tak vzdáleném ostrově, všude kolem vás jen oceán, jen tak ze z tohoto ostrova nedostanete. Zajímalo mě tedy, jak často islanďané cestují. Tedy především ti mladí. Tak jsem se zeptala. Islanďan mi řekl, že moc ne. Což mě překvapilo, protože jsem si myslela, že každou zimu jezdí alespoň na pár týdnů na jih, aby nasbírali trochu slunečního svitu a tepla. Tak se ptám, v čem to je. Islanďan se moc nerozmýšlel odpověděl, že je hrozně drahé se odsud dostat na všechny strany. Do Ameriky i do Evropy. "A už jsi byl někdy v Grónsku?" Ptám se ho. "Nebyl," odpověděl "ale ve skutečnosti tam je to docela levné. ""A proč?" ptám se. Připadala jsem si trošku hloupě, ale fakt mě zajímalo, jestli důvod je ten, který by napadl asi každého. "Protože je to tam skoro to samý co tady." Ano, odpověď mě opravdu nepřekvapila. "Vy to máte hrozně jednoduché, nasednete do auta nebo na vlak, který je hrozně levný a jezdíte si kam se vám zachce. To tady nejde." a vypadal trochu zasněně... "Ale už jsem byl párkrát ve Francii a ve Španělsku"...zastyděla jsem se. Jsem jedna z těch, kteří o cestování víc sní, než ho provozují...